"Jednou z mnoha životních dovedností, které se chceš naučit už v poměrně mladém věku, je schopnost být ultra-šetrným, minimalistickým malým obláčkem, který cestuje časem . . . v tom smyslu, že se učíte, jak málo vlastně potřebujete k životu, nejen v režimu přežití, ale v klidném režimu... To vám dává sebevědomí riskovat, protože si říkáte: 'Co nejhoršího se může stát? Nejhorší, co se může stát, je, že budu mít batoh a spacák a budu jíst ovesnou kaši. A já bych byl v pohodě.'" — Kevin Kelly