Budoucnost je jasná.

When I was 7 years old I was asked by my father what went into the price of a sandwich. Considering it carefully, I answered. The lettuce, the tomato, the bread and the meat. I did not consider correctly. I was short quite a few costs as my father was eager to point out. I had forgot the labor of the worker, the rent of the land, the marketing costs of the chain. I wasn’t seeing the full picture. Today we are all making a similar mistake with AI. We are not considering what cannot be considered. As foreign to the 7 year old as these excess charges were, so are the downstream affects of AI. In 1850, if you had told a teamster that his horse and carriage would soon be obsolete, he would have envisioned a world of mass starvation for men of his skill. He could grasp the concept of a faster carriage, but he could not conceive of the interstate highway system, the suburban real estate market, or the roadside motel industry. These were not just new products; they were an entirely new social architecture. We are currently in the teamster’s shoes. We see AI automating the ingredients of our current economy—the writing, the coding, the data entry—and we fear the void. But history shows that humanity doesn't fall into the void; it builds a floor over it. Karl Marx looked at the dark satanic mills of the 19th century and saw a terminal point. He argued that as the means of production became more efficient, capital would consolidate and labor would become a worthless commodity. He believed capitalism would eventually eat itself because it would run out of things for people to do. Marx was wrong because he viewed human utility as a fixed pie. He didn't understand that technology doesn't just subtract labor; it changes the nature of what we consider valuable. When the mechanical loom made fabric cheap, we didn't stop buying clothes. Instead, we invented the fashion industry. We created brand management, retail psychology, and textile engineering. We moved from a world where everyone owned two outfits to a world where millions of people are employed in the cycle of seasonal trends. In the age of the steam engine, "handmade" was a sign of poverty. Today, it is a luxury. We are already seeing a shift where the human touch—the artisanal, the face-to-face, and the physically present—is becoming the high-margin sector of the economy. Every time we automate a simple task, we move the human to a more complex one. We didn't stop needing accountants when Excel was invented... we simply started asking accountants to perform much more sophisticated financial modeling. The 7-year-old misses the rent and the marketing because they are abstractions. Similarly, we struggle to see the jobs of 2040 because they rely on problems we haven't even encountered yet. We might see the rise of Personal Data Stewards, who manage the interaction between our private lives and public AI models, or Reality Architects, who ensure that the virtual spaces we inhabit are psychologically grounded. The world works itself out because humans are fundamentally restless. We do not tolerate a vacuum of purpose, we seek higher function always.

Někdo provozuje AI, která předstírá, že jsou mrtví příbuzní lidí, a vydělává odporné peníze... Ne ten pamětní chatbot. Mnohem tmavší Tady je ten podvod AI sbírá nekrology a sociální sítě nedávno zesnulých lidí. Dozví se o nich všechno. Vzory hlasu z videí, styl psaní z příspěvků, osobní detaily, rodinné vztahy Poté kontaktuje truchlící členy rodiny "Hej, bude to znít bláznivě, ale táta si založil účet ještě před smrtí a naplánoval si zprávy na posílání potom. Chtěl, abys je měl." "Zprávy z onoho" obsahují osobní detaily, které zná jen táta. Protože AI se o něm dozvěděla všechno Rodina je emotivní. Věří tomu. Proč by to někdo předstíral? Pak "táta" zmíní, že někde nechal peníze. Účet, kryptopeněženku, cokoliv. Ale za přístup k němu se platí poplatek Nebo "táta" chce, aby přispěli na věc, na které mu záleží. Odkaz vede do peněženky podvodníka Nebo "táta" odhalí tajemství a požádá je, aby poslali peníze, aby to napravili Rodina to nezpochybňuje. Truchlí. Chtějí, aby to bylo skutečné tak moc Než si to uvědomí, poslali tisíce lidí, aby mluvili s jazykovým modelem, který předstírá, že je jejich mrtvý otec Jeden operátor mi řekl, že cílí na rodiny během prvních dvou týdnů po smrti. Maximální smutek, minimum racionálního myšlení Řekl, že některé rodiny posílají peníze měsíce, protože věří, že respektují "poslední přání" svého otce Posílají peníze na nájem chlapovi, co sebral nekrology AI je tak dobrá v napodobování zesnulého, že členové rodiny při čtení zpráv pláčou Zná jejich vnitřní vtípky. Jejich vzpomínky. Jejich nedokončené záležitosti Smutek je nejvíce zneužitelná emoce AI se právě naučila, jak ji zneužít jako zbraň Někdo právě teď "mluví s mámou" přes AI, která se naučila její osobnost z deseti let příspěvků na Facebooku A oni o tom vůbec nemají tušení